U Bobíka doma to bylo horší, pod Karlovým mostem bylo chladno a on se s manželkou a třemi dětmi dělil o ztvrdlou kůrku chleba. Tu mu ale ruply nervy. Vytáhl poslední libru a povídá nejstaršímu synovi: "Jdi a kup od překupníka Zelenýho Krtka atomovou bombu, dej jí Džejárovi někam do Brna a až tam bude, tak to zapni." "A co já?" zeptal se klučina. "Ty nic, nezbylo nám na dálkové ovládání, tak to zapneš ručně." "A neublíží mi to?" ptal se chlapec. "Ale kdepak, Honzíku, a taky uvidíš hříbeček jakej si ještě neviděl." "Tak já jdu, tatínku," přikývl Jan poslušně. Bobík vytáhl z rukávu pětitisícovku: "A ještě mi zbylo na japonský kaviár," zazubil se šťastný, jak Džejára doběhl.

Ale co čert nechtěl, Džejár se v Dubí zdržel o něco déle a tak výbuch jen zničil jakési Brno (a kousek Moravy a Slezska), kde měl sídlo. Ale Džejár se nezalekl a koupil od vlády ČR Plzeň.

Když to Bobík uslyšel, byl bez sebe vzteky. Seděl pod Karlovým mostem a dělil se s ženou a dvěma dětmi o ztvrdlou kůrku chleba. Tu mu ale ruply nervy. Vytáhl poslední euro a povídá nejstarší dceři: "Jdi a kup od překupníka Zelenýho Krtka kilo semtexu, dej ho Džejárovi do kanceláře a až tam bude, tak to zapni." "A co já?" zeptala se dívčina. "Ty nic, nezbylo nám na časovač, tak to odpálíš ručně." "A neublíží mi to?" ptala se dívka. "Ale kdepak, Agáto, a taky se prolítneš, jak si ještě nelítala." "Tak já jdu tatínku," přikývla Agáta polušně. Bobík vytáhl z kapsy tisícovku: "A ještě mi zbylo na irskou whiskey," zazubil se šťastný, jak Džejára doběhl.

Ale co čert nechtěl, Džejár se zdržel v klubu u Růžovoučkého zajíčka, a tak výbuch jen zdemoloval jakousi budovu (a kousek Plzně), kde měl sídlo. Ale Džejár se nezalekl a koupil od vlády ČR Dubí (a spojil příjemné s užitečným).

Když to Bobík uslyšel, byl bez sebe vzteky. Seděl pod Karlovým mostem a dělil se se ženou a jediným dítětem o ztvrdlou kůrku chleba. Tu mu ale ruply nervy. Vytáhl poslední marku a povídá (teď už) jedinému synovi: "Jdi a kup od překupníka Zelenýho Krtka láhev molotovova koktejlu, hoď jí Džejárovi pod stůl, až budeš mít jistotu, že ho to zabije." "A co já?" zeptal se chlapčina. "Ty nic, stejně nejsi dost ryclý, aby jsi utekl." "A neublíží mi to?" ptal se kluk. "Ale kdepak, Jakoubku, a taky uslyšíš ránu, jakou si ještě neslyšel." "Tak já jdu tatínku," přikývl Jakub poslušně. Bobík vytáhl z kapsy poslední stovku: "A ještě mi zbylo na německý Playboy," zazubil se šťastný, jak Džejára doběhl.

Ale co čert nechtěl, Džejár se zdržel se stážistkou na dámských záchodcích a tak výbuch jen zničil jakousi kancelář (a kousek baráku), kde měl sídlo. Ale Džejár se nezalekl a koupil od vlády ČR tamní radnici a udělal z ní kanceláře.

Když to Bobík uslyšel, byl bez sebe vzteky. Seděl pod Karlovým mostem a dělil se se ženou o ztvrdlou kůrku chleba. Tu mu ale ruply nervy. Vytáhl poslední liru a povídá manželce: "Jdi a kup od trafikantky krabičku sirek, škrtni sirkou a zapal Džejárovi barák." "A co já?" zeptala se žíňka. "Ty to zapal pořádně, nezbylo nám na benzín, tak to rozfoukej." "A neublíží mi to?" ptala se žena. "Ale kdepak, Máňo, a taky se ohřeješ, jak si se ještě neohřála." "Tak já jdu muži," přikývla Máňa poslušně. Bobík vytáhl z kapsy poslední padesátikorunu: "A ještě mi zbylo na levný cigára," zazubil se šťastný, jak Džejára doběhl.

Ale co čert nechtěl, Džejár zbalil Bobíkovu manželku, odstěhovali se do Prčic a jestli jim na to Magda nepřišla, tak tam souloží dodnes. A Bobík obrátil kapsy na ruby, ale nenašel ani haléř, a tak mu nezbylo ani na Džejárovo ředěný pivo.

A to je konec milé děti. Plyne z toho poučení, že závist je špatná věc a že kdo cizoloží, dožije se vysokého věku. Teď hajdy do postýlek, dobrou noc a ať vás alieni koušou celou noc.

Miky Writter