pohadka Zidana
Červená karkulka
Byli jednou takhle dva králové a ti dva králové měli dvě děti - Smolíčka pacholíčka a Červenou Karkulku. Jeníček měl rád zvířátka, chodil do lesa, do kostela a do skautu. Karkulka měla červené botičky, červené šatičky, červené rty, červené zuby, červené oči - byla albín, červený šátek a chodila do Pionýra. Děti se jí často šklebily že to všechno strašně žere a že za chvilku bude červená jako opičí zadek.
Jednou někdo asi v poledne začal mlátit na královskou bránu jako hluchej do vrat. Králové se báli, že to jsou berňáci nebo ruská mafie a báli se otevřít. Nakonec nachystali samostříl, otevřeli, střela zasvištěla a zasáhla - bohužel ale pošťáka přímo do oka. První král se zastyděl, že je z pošťáka chudáček mrzáček a chtěl mu vystřelit i to druhé oko, aby to vyrovnal. Druhý král ale měl rozum, řekl že by pak pošťák byl mrzák ještě větší a radši ho nechal popravit.
Prošacovali mrtvého pošťáka a našli telegram od jejich lesní babičky, že jí došel myslivec a ať jí koukají nějakýho dovalit nebo že umře. První král začal radostí jódlovat, ale pak si uvědomil že babiččina chaloupka je zatížená hypotékou na sto padesát pět milionů a přešla ho sranda, zavolal na Červenou Karkulku, ať kouká k babce mazat nebo bude zle.
Karkulka si okamžitě nabalila košíčky, dala do nich silikonové vycpávky a strčila je pod červené tričko, pak si vzala i košík s myslivcem, červenou řepou, červeným zelím, mrtvým komunistou a kouskem prasete co mělo červenku a vydala se po červené značce lesem.
Kde se vzal tu se vzal - medvěd. Karkulka ovšem nebyla žádnej malej debil a okamžitě začala medvěda reklamovat, protože ona má zájem jen o vlka, maximálně o opar. Medvěd se ovšem jen tak nedal, začal se s Karkulkou prát a stiskl ji tak, že jí vylítly z uší dva, kupodivu žluté, špunty a na chvíli zapomněla jakou že barvu má červené víno. Medvěd viděl, že má navrch a trochu povolil sevření - aspoň si to myslela Karkulka: Ve skutečnosti v něm ovšem povolily dráty, protože byl vycpaný. Vlk, který to všechno viděl,se velice poškleboval, ovšem Karkulka se urazila a vlk si to pak asi tři neděle musel žehlit, než mu Karkulka odpustila a nechala ho odstřelit.
Poté se Karkulka konečně dokopala k pokračování v cestě a když dorazila k babiččině chaloupce, zjistila, že babička si nedělala prču a skutečně umřela. Karkulce to bylo velice líto a celé hodiny proto usedavě sprostě nadávala. Ovšem asi to přehnala, protože ty výrazy vyštvaly z lesa místní divoženky, hejkal dostal infarkt a babička obživla. Karkulka z toho měla velikou radost, ačkoliv jí babička připadala dost chladná. Ovšem nakonec spolu vychlastaly asi tři flašky myslivce a pěkně si spolu zazpívaly.
A kdyby Karkulka nevylila v opici další flašku na podlahu a babička do toho ve svým stařeckým třesu neupustila vajgla, takže chaloupka lehla popelem i s Karkulkou a babičkou, tak tam zpívaly a chlastaly snad dodnes…
Zidane