vecerníček by Zidane
Kterak šli Jája a Pája nakupovat
Upozornění:drastické!
Kohout ráno několikrát zakokrhal, ale nebylo to nic platné, protože jak děda Lebeda, tak i Jája a Pája chrápali jak pařezové.
V 11:30 se konečně probrali, ale jenom proto, že včera chlastali a potřebovali chcát. První vstal děda Lebeda, zamířil ke dveřím s nápisem WC, cestou sestřelil kohouta z plotu dřevákem, bruče něco o buzerantech, a pak zmizel v útrobách hajzlu. Po nějaké chvíli se vrátil a opět začal chrápat. Pak vstal Pája, vychcal se a oblík. Jája na sebe nedal dlouho čekat a šel chcát taky. Jenže proč Jájovy chcanky nedělají ten typický zvuk? Bodejď by ne, když Jája chčije vedle. Jája si vynadal do pitomců a namířil do mísy. Konečně!! „Zítra už to bude napoprvé jako Pája!“
Honem se ustrojil a šli nakupovat. Cestou Jája našel žížalu. Pája ji překousl napůl a jednu půlku podal Jájovi. Pája ji snědl tak mistrně, aby střeva vystříkla ven z pusy. Zato Jája byl po stisknutí kroutícího se torza žížaly celý od trusu a vnitřností. Jája, když se z toho vzpamatoval zaklel:“Příště už to bude napoprvé, jako Pája!!“
A tak se šlo nakupovat. Jak tak šli, potkali psa. Teda psa… taková bílá bestie podivná to byla, někdo tomu pes nadává…(já osobně bych tomu vrazil do zadku tyč a používal to jako smeták - poznámka Zidana) . „Kam jdeš, potvoro?“ zeptal se Pája. Potvora pochopitelně neodpověděla. Pája do ní kopnul. „Kam jdeš, pejsánku?“ zeptal se Jája. Polomrtvej pes už ani nevnímal. Jája se napřáhl, ale kopl do prázdna. Asi ještě pětkrát minula Jájova kanada cíl, než se trefil. Ale stálo to za to. Pejsánek se rozlítnul a rozmáznul o protější zeď. „Zítra už do bude napoprvé, jako Pája.“
To už Pája ovšem neslyšel, protože s chutí olizoval mozek stékající po hladké zdi.
Když se nasvačil, pokračovali. U obchodu lezl šnek. Pája vzal cihlu a ze šneka udělal palačinku, aby se taky Jája nasvačil.
Jája s Pájou vlezli do obchodu. Děda Lebeda je totiž poslal pro okurky, protože měl kocovinu.
Ovšem vyjímečně vyvinuté mozky našich malých hrdinů rozhodly jinak. „Koupíme semínka okurek a okurky si
vypěstujeme sami“ navrhl Pája. Jája mu s nadšením odvětil:“Tý vole to je nápad, a prachy co máme vod dědka prochlastáme.“
A taky že jo. A zamířili si to rovnou do nedaleké hospody. Dali pár piv, ňákou tu zelenou a byli jak dromedáři. Domů se vraceli nalámaný až hodně pozdě večer. Pája totiž poblil cestou koho moh a Jája zase kradl kde moh.
Najednou jde kolem holka jejich věku, pramálo oblečená. Pája zkušeně zanotoval:“Zdar číčo, kam jdeš? Nechceš si to se mnou rozdat?“ Sličná děva nic nenamítala a tak se šlo na věc. Za chvíli šel kolem další člověk ženského pohlaví, poněkud více ustrojen než Pájova společnice. Byla to farářova nevinná dceruška. Jája se nechtěl nechat zahanbit a tak ji oslovil:“Poď si vrznout, vole!!“ Dívka se na něj usmála, vytáhla z kabelky nervově paralytický plyn a vstříkla ho Jájovi do ksichtu. „Zmiz satane!!!“ ječela černoprdelnice a zmizela ve tmě. Mezitím byl Pája už hotov. Začalo svítat. Jája s Pájou už byli u branky domu, když v tom na ně z nebe spadlo kladivo. Jája se pokusil o trapně nejapný žert, kterému stejně nikdo neporozuměl, protože prohlásil:“Tý vole, eště srp a zas tu máme komanče“… Ale to se velice pletl. To jen Krkovička zabíjel králíky a jak měl v ruce rozžmoulané oči toho tvorečka, kladivo se mu vysmeklo a spadlo před kluky.
Než se Jája s Pájou dopotáceli do domu, bylo půl devátý. Honem hupky dupky do postýlek. Protože děda Lebeda celej den a celou noc chrápal, nevěděl že je už další den a tak poslal kluky koupit kečup.
Probudil je, Pája se vychcal. Potom Jája. Ale proč to má jiný zvuk? No jasně! Zase chčije vedle!! „Zítra už to bude napoprvé, jako Pája!! Ale to už známe, ne?
Zidane