pohádky Zidana
Princezna na hrášku
Byl jednou jeden král, Pepa Zdepa I., a ten měl jedinou dceru, která byla velmi pěkná, inteligentní, kamarádská, vzdělaná - ovšem když si sundala krásnou zlatou paruku, byla plešatá jak Karel Hála.
Král z toho měl velké mindráky a kdykoliv měl depku, tak kvůli tomu skákal z okna. Život mu zachránilo jedině to,že prochlastal zámek a bydlel v jednom malém sklepním bytě. Dcerka, když viděla, jak se tatínek trápí, slitovala se nad ním a vzala ho na výlet na místní rozhlednu, kde se mu ta sebevražda konečně povedla.
Jenže po pár dnech princezna zjistila, že jaksi bez tatínka krále neví co dál… tak si zašla pro povzbuzení pro poslední flašku rumu co doma zbyla a poté, co ji na ex vychlastala, dostala nápad. Vzpomněla si, že je přece princezna a že by si mohla vzít příklad z nějaké pohádky. Pyšnou princeznu odmítla, nebyla přece pyšná, Princeznu se zlatou hvězdou taky a když si vzpomněla na Princeznu ze mlejna, měla co dělat aby nevyhodila obsah žaludku - to by přece musela PRACOVAT…
Nakonec si vzpomněla na Princeznu na hrášku… to bylo něco pro ni, jen nevěděla, kde prodělat zkoušku na devíti peřinách a hrášku pod nimi. Tak se vydala do místních hor a poté, co prošla hluboký les, prožila si bombardování šiškama od zlomyslné veverky a znásilnění nadrženým medvědem, dostala se do hlavního města Spojených států brněnských Brno Town a zaklepala tam na palácové dveře. Bohužel ovšem tyto dveře byly od Špilberka, takže vyletěl žalářník a za neustálého bručení nesrozumitelnou hantýrkou, ze které se vyklubala úřední řeč Spojených států brněnských křísnutá slovenštinou - žalářník byl slovenský cikán - milou princeznu šoupl do basy.Bručel přitom cosi o „babách pitomých jako vykolejená šalina, chujoch drevených plechom obitých“ a podobné výrazivo, kterému chuděra princezna absolutně nerozuměla a když požádala o slovník, spustil žalářník proud výrazů ještě horších.
Nakonec si princezna vymohla výslech u Jeho Veličenstva krále brněnského a asi po dvou a půl hodinách pokusů o hovor, které troskotaly na nesrozumitelné řeči králově, gestikulací rukama nohama a dalších komunikačních pokusů král pochopil, o co princezně jde, konstatoval že má hlad a že bude potěšen, když se milá princezna také zúčastní večeře.
Příprava večeře se velmi protáhla a všichni byli už velmi netrpěliví. Když už čekání trvalo přes dvě hodiny a vzácní hosté snědli všechno jedlého v dosahu - kytky ve váze, rákosový koberec, palácové kočky a královu dřevěnou nohu,vypukla rvačka. Marně se snažil agent pojišťovny Tunnel, s. r. o., rvačce zabránit. Stálo ho to levou botu, monokl pod okem, hrst vlasů, osm knoflíků, utrženou kapsu od kabátce, špinavý rukáv a život.
Když už to vypadalo, že se hlady všichni zabijí, kuchaři konečně dodělali večeři a číšníci nosili na stůl. Všichni zbylí živí vyházeli mrtvé okny, aby jim nekazili chuť k jídlu, posedali ke stolu a s chutí se dali do jídla. Vždyť kdo by odolal takové dobrotě, když se podávala princezna na hrášku…
Zidane