pohádky tenshiho

O princezně Choleričce

V jedné daleké zemi, ve městečku zvaném Buranov, žila ve zpustošené vile (dala by se nazvat možná i hradem) jedna docela hezká dívka. Byla to tak trochu možná i princezna - taková pouliční směs. Jmenovala se Anka, ale připadalo jí to moc obyčejné, proto si nechala říkat Anastásie.

Jak bylo již řečeno, nebyla vůbec ošklivá, a tok by se dalo očekávat, že bude i milá a příjemná. Ovšem pozor, vážení, zdání klame! Byla to totiž pěkná svině. Čas od času, když jí něco nasralo, dostala takový záchvat cholerismu a šílenství, že vždycky někoho přinejmenším ošklivě zranila.

Žila sama, protože ji všichni opustili (vy se divíte?). Jako první král, sice nedobrovolně, ale vlastně to bylo tak, že ho Anastásie umlátila nohou od stolu, protože jí nechtěl koupit nový kabriolet. Potom přišla řada na majordoma. Byl vyhozen z okna druhého patra, protože se naší Anče zdálo, že jsou brambory nedovařené (lepší nedovařené, nežli rozvařené). A tak než stihlo něco podobného potkat zahradníka, nebo hajzlbábu, radši všichni zdrhli.

A jelikož nebyla asi ani moc chytrá, nenapadlo ji, že by asi měla platit něco jako daně. A tak jednoho dne přišel pan exekutor a celou barabiznu i s pozemkem ji zabavil. Vykopl ji na ulici. Dostala z toho záchvat, ale bylo jí to na prd. Ještě celé odpoledne mlátila hlavou o vstupní branku (šrámy z toho má ještě dnes).

Anastásie v posledním modelu od Armaniho byla nucena strávit noc pod mostem, kterému se v okolí přezdívalo mosťák santusák (a taky to tam podle toho vypadalo). K večeři měla lahodnou jetelovou polévku a večer strávila s příjemnými houmlesáky. Zabalila se do lepenkové krabice a igelitového pytle a sladce usnula. Přes noc asi dostali obyvatelé podmostí velký hlad a tak jí tu lepenkovou krabici mírně okousali. Probudila se asi ve tři ráno, protože jí byla strašná zima. Její šaty taky už nevypadaly jako včera. Ožralí bezdomovci (ach, ten iron) měli pocit že to ovoce na šatech je asi k jídlu. Otevřela oči, trochu se protáhla a hned se rozehřála. Na ty drzý houmlesáky se pěkně nasrala. A dostala záchvat. Začala vřískat a do všeho kolem mlátila. Zmrzačila by jistě i ty houmlesy, kdyby se jich neštítila.

Nevěděla co dělat a tak bloudila po městečku a v záchvatech vzteku sebou párkrát flákla o betonový chodník. Za nějakou dobu se z toho docela slušně vylízala, ale nemohla již takto dále žít. V kapse měla už jenom bůra a tak jí napadlo, že by si měla najít nějakou práci. Rozhodla se tedy, že zajde do místního novinového plátku a podá si inzerát do rubriky "hledám práci". Další den, hned ráno se tam vypravila. V kapse měla pořád jen toho bůra, a tak měla smůlu, protože takový inzerát do novin není dneska nic levného. A tak alespoň přizabila zapisovatelku, protože se s ní ošklivě pohádala a byla na Anastásii zlá! Teď si nějakou dobu asi inzerát nikdo nepodá...

Jediné co jí napadlo, bylo jít si vydělat mezi místní prostitutky. A tak s pětikorunou v kapse se vydala k nedaleké dálnici. Jo, prachy za TO sice byly docela hustý, ale Anastásie je vždycky všechny do rána prochlastala v nějaké hospodě.

Zanedlouho se jí její zaměstnání stalo potěšením. A taky si vypěstovala docela slušnou závislost na alkoholu (drogy proboha né). Jednou dělala ale policie šťáru na kurvy. A tak putovala Anastásie do lapáku. Dostat se odtamtud nebyl ale zas takový problém. Ne, že by ehm nějakého dozorce, ale jednoduše byla hlavou do mříží dokud je nevylomila (v tomhle měla slušnou praxi). Když se dostala ven, zdrhala odtamtud jako divá, protože už tam nechtěla strávit ani chvilku. Ale aby se dostala pryč, potřebovala nějaké peníze na autobus. Rozhodla se je obstarat starým známým a osvědčeným způsobem. Ožrat se v hospodě tentokrát nemohla, protože široko daleko žádná naštěstí nebyla.

Stopla si jednoho bohatého arabského šejka (ňákej Salám se tušim jmenoval), zanedlouho si ho vzala, měli spoustu dětí, zaplatil jí protialkoholní léčebnu a psychiatrii a žili šťastně.....dokud starouš naftový magnát nezemřel za podivných okolností nebo na nějakou pohlavní nemoc, tak nějak to bylo...

Obohacena několika málo miliony dolarů z ropných věží, vydala se Anastásie zpět do Buranova, svého rodného města. Chtěla odkoupit zpět sídlo, tu barabiznu, kterou tak nedobrovolně opustila a zanechala ji cizím lidem. Peněz měla dost, ale jaké bylo její zděšení, když místo své rodné kdysi vily, kdysi za pět melounů objevila krásně zářící lunapark se spoustou kolotočů houpaček a hracích automatů. Kdyby byla epileptik, jistě by dostala ze všech těch blikajících světýlek pořádný záchvat, ale ona byla cholerik a ten záchvat taky dostala, takže rozmlátila jen svůj mobilní telefon. Zprvu jí to opravdu nasralo, ale potom si řekla, že takový lunapark není k zahození a že sou z toho taky mastný prachy. Co s vilou. Lunapark je lepší. Rozhodla se tedy že místo vily, která už tu stejně dávno nebyla, koupí alespoň ten lunapark. Už byl večer a tak si řekla "že večer je moudřejší rána" a že půjde ten lunapark koupit hned, ale potom si vzpomněla, že je to přesně naopak, tedy "ráno je moudřejší večera", proto se na to vyprdla a šla si celý park obhlídnout než ho koupí. Potom šla vyzkoušet všechny atrakce, ale nejvíc se jí zalíbilo ruské kolo. Proto se na něm vozila až do rána, dokud svůj překrásný norkový kožich nepozvracela od hlavy až k patě. Asi ve tři ráno ji museli sundavat dolů dlouhou tyčí, protože sama nebyla schopna slézt dolů.

Druhý den, hned brzy ráno, asi v půl dvanáctý, to když se dobře na ulici vyspala, vydala se nejdříve do čistírny, protože smrděla jako ... no jako... prostě jako zvratky. Potom šla zase zpět do lunaparku i s tučnou prkenicí celej ten blázinec odkoupit. Šla za majitelem, který kdysi zabavený pozemek odkoupil a postavil si na něm lunapark. Ten ale řekl, že nějaké šlapce, co jim poblila ruský kolo, prodá všechen svůj nejcennější majetek (to jako ten lunapark) leda přes jeho mrtvolu. Jelikož byla Anastásie pořádná holka, které se nemusí říkat nic dvakrát, jeho podmínky splnila všechny do puntíku svojí koženou kabelkou. Po majitelově pohřbu jí stejně nikdo nic neprodal, takže měla smůlu.

V lunaparku se jí ale zalíbilo, a to hlavně automaty. Vypěstovala si na nich slušnou závislost. Trávila tam celé dny. Ale jak všichni jistě víte, takové automaty vám víc peněz sežerou než vrátí, tudíž přišla Anastásie o vše co měla. Překonat takovouhle závislost není nic lehkého. Za nějakou dobu už neměla opravdu žádné peníze. A jak už to u ní vždycky bylo, peníze si chtěla obstarat jako normálně. Měla strach, že už zapomněla jak se to dělá, ale jako nezapomněla jezdit na kole, nezapomněla ani tohle. Aneb co se v mládí naučíš, jako když ve stáří najdeš.

Časem to nějaký prachy hodilo, ale zase je všechny prošustrovala. Tentokrát sice ne v hospodě, ale ty automaty taky pěkně lezou do peněz. Nikdy nic nevyhrála, akorát jednou bůra, to jí ještě povzbudilo k dalšímu hraní. Vhodit, zatáhnout za páku, případně zuřivě mačkat tlačítko a zase vhodit minci, zatáhnout... a tak pořád do kola.

A tak jeden den postávala na silnici, druhý den házela prachy do automatu. To, že nevyhrávala ji docela už začlo srát. Jednou se opravdu naprdla, protože do toho sviňskýho automatu naládovala nejmíň dva litry a pořád nic nevyhrála. Jak bylo jejím obvyklým zvykem automat roztřískala, ale to už bylo moc na majitele herny, proto jí nechal vyvést a zakázal jí tam už víckrát chodit. Málem mu v záchvatu zuřivosti vyšťouchla oko. Nemohla ale nic dělat. Do herny se kolikrát pokoušela dostat třeba okénkem na záchodě, ale stejně ji odtamtud vyhodili.

To vydělávání peněz se jí ale zalíbilo. Pochopitelně ty peníze už do automatů ládovat nemohla, proto se za nemalé finanční částky dala zase dohromady. Čekala, že si na dálnici stopne zase nějakého bohatého šejka, kterému se pověsí na krk. A tak čekala, čekala rok, čekala dva, čekala tři ....... a jestli nezemřela na nějakou zákeřnou pohlavní nemoc, čeká tam dodnes. Protože arabští šejkové žijou v Arábii a ne v nějakym Buranově.



tenshi